Prototypy byly vyrobeny v roce 1970, od roku 1973 byla zahájena sériová výroba. Velice rychle se staly tyto autobusy oblíbené, nejen v Maďarsku. Začaly poměrně rychle nahrazovat soupravy autobusu a vleku, v rámci RVHP se jednalo o nejvíce vyráběný a exportovaný autobus.

Vývoz probíhal do mnoha zemí světa, tisíce se jich vyvezly do NDR, Polska a Sovětského svazu. V některých zemích bývalého SSSR jsou na venkově v provozu některé vozy stále. V Moskvě probíhala od 90. let montáž těchto autobusů. Export probíhal také do Kolumbie, upravené verze do Kanady a Švédska.

Do Československa se postupně dovezlo 4 482 autobusů. První z nich byly provozovány od roku 1974 v Bratislavě, následoval Tábor. V Praze byl zahájen provoz až v roce 1977. Praha obdržela v letech 1977-1991 celkem 593 autobusů řady 280. Většina autobusů řady 280 byla v České republice vyřazena do konce 90. let, poslední vozy byly však v provozu ještě v letech 2004 až 2005. Na Slovensku byl pravidelný provoz ukončen v roce 2008. Do roku 2008 jezdil také na meziměstké lince Kynšperk nad Ohří-Sokolov jeden autobus 280. Poslední dva Ikarusy 280.87, což je modernizované provedení, jezdily u MHD Tábor do roku 2012.

Městské provedení mělo čtyři dveře, linkové dvoje dveře. Přední a zadní náprava byly typu LIAZ a byly řiditelné. Prostřední náprava byla hnací, typu Rába. Městská verze byla určena pro 37 sedících a 103 stojících cestujících. Linková verze byla pro 57 sedících a 59 stojících pasažérů. Typ 283 byl ještě delší a měl více míst. Obdržel také výkonnější motor a neřiditelnou zadní nápravu.

Dnes lze Ikarusy potkat jen příležitostně, převážně u sběratelů a dopravních podniků, jako historické.