GAZ 66
GAZ 66
Popis
Motorizace
ZMZ-513
Automobil je vybaven topením, vzadu vpravo za řidičem jsou páky převodovek. Nastupování do vozu není úplně jednoduché, proto jsou na středech kol speciální stupačky. Ve výbavě vozu byla pro odpočinek řidiče houpací síť. Díky posilovači lze bez problémů otáčet volantem i na místě. Vůz je dvoumístný, uprostřed kabiny je motor. Motor byl v základech totožný s benzínovým vidlicovým osmiválcem z osobního automobilu GAZ-13 Čajka.
Historie
První prototypy GAZ-66 byly vyrobeny v roce 1962, jednalo se o vývoj vozu GAZ-62, vyráběného na konci 50. let. Zároveň měl GAZ-66 nahradit starší GAZ-63.
Výroba vozu GAZ-66 začala v červenci 1964. V roce 1968 dostal vůz centrální regulaci tlaku v pneumatikách. V roce 1966 dostal vůz na výstavě v Moskvě zlatou medaili. V následujícím roce obdržel zlatou medaili na mezinárodní výstavě v Lipsku.
V dubnu 1969 se stal prvním sovětským automobilem, který dostal znak kvality SSSR. Vůz se vyvážel do všech socialistických zemí.
Nevýhodou vozu v armádě byla nedostatečná ochrana proti minám, právě z důvodu umístění kabiny nad nápravou. Na základě zkušeností byly od roku 1980 tyto vozy staženy z bojových jednotek v Afghánistánu.
Převodovka byla mechanická, čtyřstupňová, synchronizovaná na 3. a 4. rychlosti.
GAZ-66 má dobré terénní vlastnosti díky samosvornému diferenciálu přední i zadní nápravy, velké světé výšce a regulaci tlaku v pneumatikách. Proto má vůz kompresor s pohonem od motoru.
Automobil má předehřev motoru PŽB-12. Brzdový systém je hydraulický s podtlakovým posilovačem.
Díky své kompaktní konstrukci bez přední kapoty a dobré ložné ploše, byl používán v ruské armádě také u výsadkových vojsk, kde po dopadu na padáku nehrozil náklon. Vůz byl vyvážený díky motoru a kabině nad nápravou.
Poslední vůz byl vyroben 1. července 1999. GAZ-66 byl ve výrobě nahrazen vozem GAZ-3308 Sadko.