Na rozdíl od Tu-104 a Tu-114, což byly původně strategické bombardéry přestavěné na dopravní letadla, vznikal Il-18 jako první sovětský dopravní letoun od začátku jako dopravní letadlo. Měl tedy větší komfort a bezpečnost, stal se žádaným u 17 leteckých společností světa.

Existovaly různé modifikace, salonní verze pro přepravu vládních činitelů, varianta pro dálkové lety, nákladní, pro průzkum rybolovných území, meteorologický, létající laboratoř, transportní a sanitní, transportně výsadkový, výcvikový.

Posádku tvoří 5 lidí, cestovat zde může 80-122 cestujících.

Nosnost v nákladním provedení byla do 15 tun, maximální rychlost 685 km/h.

Dolet byl 6 500 km, dostup 10 000 m.

Do poloviny 70. let byl Il-18 hlavním dopravním letadlem u mnoha společností pro dálkové lety, od té doby byl nahrazován typy Il-62 a Tu-154. Hromadné vyřazování Il-18 probíhalo v SSSR na konci 70. a začátku 80. let. Na konci 80. let byly používány především nákladní a speciální varianty, záchranné verze zasahovaly v Černobylu nebo při zemětřesení v Arménii. V 90. letech se některé letuschopné stroje prodávaly do soukromých leteckých společností. Poslední cestující na komerčních letech v Rusku převáželi v roce 2002, tedy skoro půlstoletí od prvních vyrobených kusů.

V roce 2006 bylo v registraci 11 letadel v Rusku, z toho 3 létaly – převážely nálady v Africe a Afghánistánu. V roce 2010 létal jeden Il-18 jako nákladní na pravidelné lince Petrozavodsk - Narjan-Mar.

Podle některých zdrojů ještě kolem roku 2015 létaly jednotlivé stroje v Africe, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Moldávii u soukromých společností, obvykle na přepravu nákladu, na Kubě ještě kolem roku 2010 létal pasažérský Il-18.

Varianty Il-38 létají v armádě Indie a v Rusku.

V roce 2020 je jediným Il-18 přepravujícím cestující letoun společnosti Air Koryo v KLDR.

V letectvu RF je stále 8 Il-18, letectvo KLDR má 2 kusy. Z civilních provozovatelů mají 2 kusy NPP Mir – létající laboratoře a 1 kus Air Koryo.